Články » HOLANDSKO, ANEB CO SE TAM DÁ FOTIT...

HOLANDSKO, ANEB CO SE TAM DÁ FOTIT...

Větrné mlýny, vodní kanály, květinová pole, zajímavá architektura, historická města, vynikající sýry a vstřícní místní lidé. To vše nabízí provincie Severní Holandsko, která je společně s dalšími jedenácti provinciemi součástí Nizozemského království.

Přesně takto je nejčastěji v kostce prezentováno Nizozemské království. No jo, ale co tam budu fotit, honilo se mi hlavou od prvního okamžiku, když jsem se dozvěděl, že do této země v západní části Evropy, za několik dnů vyrážím. Rád fotím hory, nedotčenou krajinu, divoká pobřeží a podobné scény, ale to v Holandsku (jak je často nesprávně Nizozemsko nazýváno) asi hned tak nenajdu. Odjížděl jsem tedy s velkými otazníky a navíc v období, kdy jsou proslulá květinová pole už dávno po odkvětu.
No nic, tak si alespoň cvaknu větrný mlýn, ochutnám místní sýr, podívám se do nějakého města a pojedu zase domu, uklidňoval jsem se před cestou. Dokonce jsem v jeden okamžik zvažoval, že si vezmu místo celé foto-výbavy jen kompakt. To jsem nakonec zavrhl a jak se později ukázalo, udělal jsem dobře!

Bydlení jsem měl zajištěné na okraji Alkmaaru (cca 830 km od Teplic, tedy méně jak např. do Chorvatska či severní Itálie). Město nacházející se přibližně 35 km od Amsterdamu, je proslulé slavnými sýrovými trhy, které se konají nepřetržitě každý pátek od 10 hodin již od roku 1593 (abych byl přesný, tak konkrétně každý rok od prvního pátku v dubnu do prvního zářijového týdne). Nejsem sice reportážní fotograf, ale i tak jsem si tuto událost nenechal ujít. Byla to podívaná, na kterou budu dlouho vzpomínat. Zajímavá atmosféra trhu se těžko popisuje stejně jako chuť sýrů, které zde byly draženy!
Aniž bych to na počátku tušil, tak v případě Alkmaaru jsem si nemohl vybrat lepší výchozí místo pro poznávání Severního Holandska. Díky husté síti dálnic a rychlostních silnic (bezplatných) má člověk mimo samotného historického centra města na dosah známý Amsterdam, větrné mlýny v Zaanse Schans, zajímavý Haarlem, pobřeží u Egmond aan Zee a Camperduinu, nebo typický holandský venkov.

Hned první ráno, když jsem vyrazil k vodnímu kanálu s větrnými mlýny na okraji města Alkmaar, jsem se náhodně potkal s místní fotografkou. Aniž bych jí žádal o nějakou radu či typy na focení, hned se dala do řeči a sama od sebe mi začala ukazovat její fotografie (mimochodem parádní kousky včetně těch minimalistických s dlouhými expozičními časy, které mám v poslední době čím dál raději) a s mapou v ruce postupně prozrazovala jednotlivé lokace. Neuvěřitelné, na takovou chuť podělit se s někým dalším o svá oblíbená místa člověk v naší domovině hned tak nenarazí.

Jeden z večerů jsem vyrazil do Amsterdamu. Nemám velkoměsta zrovna moc rád (hluk, tlačenice, samé auto,…) a tak jsem to bral jako takovou „povinnou“ návštěvu. Amsterdam mě i přes svou velikost a velké množství lidí, mile překvapil. Hned, jak jsem opustil hlavní nádraží v centru města, tak jsem se ocitl v relativně klidných ulicích lemující vodní kanály, barevné domy a mosty. Aut je zde minimum, ale za to těch cyklistů! Jízdní kolo je k vidění na každém kroku a podél zábradlí či domů jsou jich opřeny stovky. Po fotografické stránce je město nejhezčí večer. Staré úzké řadové domy jsou plné barev a když se začnou rozsvěcet jednotlivá okna, tak je to až pohádkový pohled. Z „povinné“ návštěvy se tak rázem stalo příjemné focení velice fotogenického města!

Následující ráno jsem se rozjel směrem Zaanse Schans. Výhodou pro nás fotografy je, že celý areál skanzenu větrných mlýnů vypadá velice přirozeně a mimo vnitřních části jednotlivých budov a mlýnů je volně přístupný po celý den. Už při příjezdu to vypadalo na velice nadějné ranní focení. Jasná obloha, nízká ranní mlha a úplné bezvětří, díky kterému byla voda jako zrcadlo. Stejně jako první ráno v Alkmaaru, i zde jsem narazil na místního fotografa a situace se opakovala. Byly tu další tipy a rady na focení! To snad není možné, ta ochota a srdečnost se mi asi zdá. To, že se nejedná o náhodu mi po rozednění potvrdilo několik dalších lidí různého věku, kteří kolem mě projížděli na kolech do zaměstnání, škol nebo nákup. Většina z nich pozdravila, někdo popřál krásné ráno či hezký snímek. Jak je na tom světě krásně, když se lidé k sobě chovají přívětivě… Možná i pro tyto pocity se focení v Zaanse Schans tak krásně povedlo. Výborně se zde dá fotit jak ráno, tak i večer.

Holandský venkov tvoří hlavně nekonečné lány polí a pastvin. Je to sice na první pohled nefotogenická rovina, ale díky větrným mlýnům, starým usedlostem, letitým stromům, krásným alejím a vodním kanálům se to zde zajímavými motivy jen hemží a to jsem se krajinou toulal v době, kdy zde nic nekvetlo! Umím si představit, jaká to je až kýčovitá nádhera, když ty úzké pravidelné lány polí pokryjí barvy jarních květin.

Podél pobřeží a v některých částech vnitrozemí jsou i krásné jehličnaté lesy plné úžasných vřesovišť, které jsou na konci srpna a počátkem září v jednom květu.

Z klidného venkova, se ještě vrátíme do jednoho zajímavého města, kterým je Haarlem. Nalezneme jej západně od Amsterdamu. Historickému centrum města dominuje Kostel svatého Bavona a několik měšťanských domů. Z fotografického hlediska mě však nejvíce zaujal Adrianin větrný mlýn (Molen de Adriaan) a pak také jen o několik málo ulic dál, zajímavý zvedací most přes řeku Spaarne. Modrá hodinka je i v tomto případě nejvhodnější dobou pro focení.

Na závěr ještě zmíním několik postřehů od holandského fotografa, se kterým jsem se během návštěvy potkal. Květinová pole je nejlepší fotit na přelomu dubna a května (na tento termín máme připravený fotografický workshop „Jarní Holandsko).
Nejčastější výskyt ranních mlh, které snad každému snímku dodají na tajemnosti, je v zimních měsících, ale díky všudypřítomné vodě a vlhkosti se ranní mlhy hojně vyskytují i během jara a podzimu.

Nikdy jsem netušil, jak mě tato země uchvátí. Během těch několika málo dní, jsem se potkával na každém kroku s úsměvy, ochotou a vstřícností místních lidí. Už jenom z těchto důvodů se do země tulipánů určitě vrátím, abych navštívil i méně známá a fotografovaná místa, než tomu bylo při první návštěvě.


Daniel Řeřicha (7.února 2017)

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace