Články » PODZIMNÍ FOTOGRAFICKÝ WORKSHOP DOLOMITY

PODZIMNÍ FOTOGRAFICKÝ WORKSHOP DOLOMITY

Pátek 24.09.2010

Když jsme vyráželi z Teplic do Dolomit tak jsme byli trochu nesví, jak vše dopadne, jelikož předpověď počasí nezněla zrovna příznivě. Cesta nám ubíhala rychle a tak jsme do La Valle/Wengen (oblast Alta Badia) dorazili s velkým náskokem před ostatními, což bylo ostatně v plánu. Zajistili jsme vše potřebné pro pohodlí všech účastníků workshopu, aby se po příjezdu mohli hned zabydlet. Pak jsme se i my ubytovali a v klidu jsme mohli očekávat příjezd našich nových přátel. Počasí bylo polojasné a tak v nás svitla naděje, že snad i další dny budou alespoň takové a společně se nám podaří udělat několik pěkných fotek.
Mezi 16 – 18. hodinou začali přijíždět i ostatní. Jako poslední dorazil Saša Kolovratník, ale i přes toto malé zpoždění to nijak nenarušilo plány našeho workshopu. Když byla naše sestava kompletní tak nám všem Jiří Kejdana nabídl tykání. Atmosféra se tím skvěle uvolnila hned od samého začátku a bylo jisté, že následující dny budou probíhat ve velice přátelském duchu.
Když se Jirka, Vašek, Pavel a Saša ubytovali, tak jsme se sešli, abychom probrali plány pro následující dny. Nejprve jsme všechny seznámili s nepříznivou předpovědí počasí. Naštěstí to ale nikomu neubralo na optimismu a tak jsme se na následující den dohodli trochu šalamounským způsobem. Ráno vstaneme v 5 hodin a pokud nebude pršet, tak o hodinu později vyrazíme do Passo Falzarego, kde by se mohlo podařit focení vycházejícího slunce. Všichni s tímto plánem souhlasili.

Když jsme si začali povídat o fotografování, tak jsme zjistili, že naši noví přátelé už něco o tomto oboru znají, že to nejsou žádní ,,zelenáči“ a tak jsme vynechali přednášku, která je měla do světa fotografování zasvětit. Okolo 23. hodiny jsme se všichni odebrali do hajan.

Sobota 25.09.2010

V sobotu jsme se probudili do deštivého dne. Lilo co mohlo a tak jsme obešli pokoje ostatních, abychom jim řekli, že si mohou přispat a pak se domluvíme na dalším plánu. V 8 hodin bylo počasí stále naším nepřítelem a tak toho někteří využili k návštěvě místní pekárničky a alespoň si dopoledne zlepšili čerstvým křupavým pečivem. S plným žaludkem je pohled na svět hnedle lepší. Okolo 9. hodiny se k dešti přidal i sníh. Toto "sněžopršení" ustalo až před 11. hodinou. Ihned jsme využili toho, že se nám z oblačnosti začaly částečně odkrývat vrcholky okolních kopců a vyrazili jsme směrem Passo Falzarego. Cestou jsme se nejprve stavili v Passo Valparola, kde jsme čekali něco kolem 30 – 45 minut, zda se nám nepoštěstí a neustoupí mlha.

Štěstí ale v tomto případě při nás nestálo a tak jsme pokračovali dál. Okolní krajina byla pokryta zhruba 20 cm vysokou vrstvou čerstvého sněhu, ale silnice byla protažená pluhem a tak se jelo bez problémů. Přemístili jsme se do Passo Falzarego, kde se krátce po našem příjezdu začala ukazovat blankytná modř oblohy. Nenechali jsme proto nic náhodě a první snímky jsme začali fotit raději hned na parkovišti směrem k vrcholu Sas de Stria.

Počasí se začalo lepšit a proto jsme od aut vyrazili již po svých směrem k jezírku Lago Limedes. Už cestou se otevíraly pohledy na dominantní vrchol Averau, Croda Negra a na druhé straně masiv Monte de LagazuoiTofana de Rozes. Protože podmínky pro focení byly minutu od minuty lepší, tak jsme k jezírku postupovali velmi pomalým tempem. Stále jsme se zastavovali a fotografovali tu nádheru skalních masivů, jako bychom je už nikdy neměli spatřit. Nikdo z nás netušil, jak dlouho nám počasí dopřeje si tu nádheru vychutnat a tak jsme fotili a fotili.

Nyní se ukázalo kdo má jakou značku fotoaparátu a zjistili jsme, že tentokrát je poměr značek vzácně vyrovnaný. Bylo nás celkem šest a polovina měla značku Canon a druhá půlka vlastnila značku Nikon. Netrvalo dlouho a vytvořily se pomyslné dvě skupiny, které se začaly vzájemně z legrace popichovat (která ze značek je lepší), ačkoliv všem bylo jasné, že na značce ve skutečnosti vůbec nezáleží.

Okolo 14. hodiny jsme dorazili na stanovené místo – tedy k jezírku Lago Limedes. Díky vydatnému nočnímu sněžení a výraznému poklesu teploty byla hladina jezírka pokryta tenkou vrstvou ledu. O zrcadlení okolních štítů ve vodní hladině jsme si mohli nechat zdát, ale na atmosféře to nijak neubralo. Zde jsme setrvali zhruba do 16. hodin a pak jsme se vydali zpět na parkoviště.

Cestou jsme šli po svých stopách vyšlapaných směrem k jezírku, neboť jsme se místy brodili ve sněhu vysokém až po kolena. Když jsme se podívali směrem k Passo Valparola, tak jsme uviděli jak se na nás kolem vrcholu Sas de Stria valí hustá nízká oblačnost. V tu chvíli jsme si pomyslili, že je s focením pro tento den konec. Když jsme něco před 17. hodinou dorazili k autům na parkoviště v Passo Falzarego, tak byla oblačnost akorát u nás.

Využili jsme tedy tento okamžik k rychlému občerstvení a pak jsme se kolem 17. hodiny dali na krátký výstup pod stěnu masivu Monte de Lagazuoi, odkud jsme pak fotili západ slunce. Cesta na toto místo nám trvala asi půl hodinky. Odměnou za náš výšlap byly podmínky přímo excelentní. Slunce se při západu odráželo od protějších vrcholů AverauCroda Negra a zabarvovalo je do načervenalého nádechu. Nemohli jsme se té krásy nabažit. Rychlost zapadajícího slunce však byla neúprosná a tak jsme se kolem 19. hodiny vypravili zpět k autům. Potom následovala už jen zpáteční cesta do pensionu. Milým překvapením od majitelů pensionu byla vyhřátá pec v obývací místnosti apartmánu. Plní dojmů z vydařeného dne jsme se pak všichni sešli u večeře a zhodnotili jsme průběh dne. Všichni jsme se shodli na tom, že i přes počáteční nepřízeň počasí se nakonec naše úsilí vyplatilo a den byl jako stvořený pro fotografování. Jen jeden zápor tento den měl a to sice ten, že jsme všichni podcenili sílu a intensitu sluníčka. Jelikož jsme dopoledne vyráželi za špatného počasí, tak si nikdo z nás neuvědomil, že bychom se měli namazat ochranným krémem s UV faktorem. Večer to také na nás všech bylo patřičně znát (svítili jsme jako žárovky). Ale ani to nám nezkazilo naší náladu a radost z vydařeného dne. S tímto dobrým pocitem jsme se okolo 22. hodiny rozloučili, abychom následující den mohli v plném nasazení v 6 hodin opět vyrazit za dalším focením směr Passo Gardena.

Neděle 26.09.2010

Ráno se Tomáš probudil okolo druhé hodiny. Ihned šel zkontrolovat stav počasí. Zdálo se, že dnešek bude přát rannímu focení, jelikož byla jasná hvězdnatá obloha. Když jsme v 5 hodin vstávali, tak už byla obloha zatažená, ale nepršelo. Proto jsme se všichni začali ihned chystat, abychom v 6 hodin vyrazili směr Passo Gardena. Cestou nám ale už začalo krápat a v Passo Gardena už sněžilo. Bylo zataženo, nebylo vidět téměř na pár metrů, natož aby byl vidět nějaký vrchol hor. Rozhodli jsme se proto, po krátké konzultaci se všemi účastníky workshopu, že si sedneme do aut a zkusíme nějakou chvíli počkat jak se bude počasí vyvíjet dál. Na stejném parkovišti vedle nás stálo další auto s českou značkou. Po krátkém rozhovoru s osazenstvem tohoto auta, jsme zjistili, že se jedná také o partu fotografů a stejně jako my vyhlížejí lepší počasí. Toho jsme se však nedočkali a tak jsme se kolem 9. hodiny rozhodli pro návrat do pensionu.

Okolo poledního přestalo pršet a tak jsme se vypravili přes Passo Valparola, Passo Falzarego do Passo Giau. Na místo jsme přijeli okolo 13. hodiny. Stále však převládala oblačnost a sluníčko by se na obloze hledalo marně, ale i tak nám to nedalo a na nedalekém hřebenu Val de Zonia jsme vyfotili pár snímků s vědomím, že se tyto fotky budou hodit spíše pro následný převod do černobílé podoby.

Po nějaké době jsme se pak šli ohřát do chaty v Passo Giau a občerstvili jsme se kávou či horkou čokoládou, kterou tam mají mimořádně vynikající. Protože se počasí nelepšilo, spíš naopak, tak jsme se okolo 16. hodiny začali pomalu vracet zpět do pensionu. Na pohled se nám zdálo, že směrem na Arabbu je oblačnost protrhaná a že by tam snad mohlo být o něco lépe a tak jsme nejeli přímo, ale delší trasou právě přes již zmíněnou Arabbu. Když jsme tam však dorazili, tak jsme k našemu zklamání zjistili, že je tam naprosto stejně ošklivé počasí jako všude v okolí, dokonce začalo opět poprchávat. Trochu zklamaní jsme dorazili na pension okolo 18. hodiny.

Po večeři jsme pak diskutovali o fotografování a prohlíželi jsme si autorské snímky. ,,Díky“ nepřízni počasí jsme si také našli čas na malou ukázku úpravy fotografií. Atmosféra byla uvolněná a přátelská, až by se zdálo, že se všichni známe již několik let a ne pouhých pár hodin. Vašek Markvart má v pondělí narozeniny, v úterý svátek a tak jsme to s ním oslavili již dnes, což byla příjemná tečka na ukončení zamračeného dne. Jako další zpříjemnění jsme měli, od majitelky pensionu, připravené pohoštění v podobě tyrolského špeku. Stále jsme se všichni v myšlenkách vraceli ke včerejšímu vydařenému focení s přáním, aby i ten následující den byl také takový. A s touto myšlenkou jsme také uléhali, abychom ráno v 6 hodin vyrazili opět do průsmyku Passo Gardena.

Pondělí 27.09.2010

Když jsme se ráno v 5 hodin probudili tak byla hvězdnatá obloha. V 6 hodin jsme všichni vyrazili podle plánu opět do Passo Gardena. Zdálo se ale, že je toto místo snad zakleté, protože už cestou tam se opět začalo zatahovat. V 7 hodin jsme byli nachystaní na vytipovaném místě, odkud měl být výhled na vycházející slunce. Naštěstí jako zázrakem, právě v místech kde mělo slunce vyjít, oblačnost mírně opadla a vytvořila skulinku, kterou začaly pronikat sluneční paprsky.

Oblačnost byla v tu dobu velmi proměnlivá a chvíli co chvíli se valila i místem kde jsme stáli. Vždy když se přes nás mlha převalila a ustoupila dál, naskytl se nádherný výhled na okolní štíty. Vznikala tak fantastická atmosféra, která však šla jen stěží zdokumentovat. Oblačnost byla velmi rychlá a tak nám vždy poskytla jen minimální dobu k zachycení toho nádherného pohledu na okolní vrcholy hor. Okolo půl deváté jsme se rozhodli pro přesun do průsmyku Passo Sella.

Na místo jsme dorazili zhruba po hodince a v té době bylo již zcela zataženo a po sluníčku nebylo ani památky. I přes to jsme šli na další vytipované místo a začali jsme chystat vše pro kompozici se zaměřením na nedaleký dominantní masiv Sassolungo. Zhruba po další hodině čekání se konečně trochu obloha protrhala a sluníčko začalo postupně projasňovat okolní krajinu. Nejprve nasvítilo louky pod masivem a posléze i samotný masiv Sassolunga. V tu chvíli jsme už na nic nečekali a jen začaly cvakat závěrky a fotilo se naplno. Asi po 15. minutách našeho fotografického úsilí se Sassolungo opět zahalilo do nízké oblačnosti a obloha se zatáhla. Tentokrát jsme měli opravdu štěstí, že jsme byli ve správný čas na správném místě.

Okolo poledního jsme se přemístili do Passo Pordoi. Když jsme tam dorazili, tak už bohužel krápalo, okolní masivy se zahalily do nízké oblačnosti a počasí se velmi zhoršilo. Využili jsme toho tedy k návštěvě restaurace, abychom se posilnili něčím dobrým. Někdo si dal jen kávu, někdo nepohrdl vydatnou polévkou. Po občerstvení jsme se, po krátké poradě, dohodli, že zkusíme počkat v autech, jak se bude počasí vyvíjet dál. V plánu jsme měli cestu lanovkou na Sas de Pordoi a pak pokračovat i na protější hřeben Fredarola, odkud se otevírá krásný pohled na ledovec Marmolada. Po zhruba dvouhodinovém marném čekání jsme se, opět po dohodě se všemi účastníky workshopu, rozhodli pro návrat do pensionu. Protože se počasí už neumoudřilo, tak jsme zbytek dne věnovali dalším ukázkám úpravy fotografií, což následně většina ze zúčastněných velmi kladně ohodnotila. Ke spánku jsme se odebrali okolo 23. hodiny s myšlenkou, že bychom ráno, i když to původně nebylo vůbec v plánu, vyrazili fotit na louky nad městečkem La Valle Wengen, kde jsme po celou dobu našeho workshopu pobývali.

Úterý 28.09.2010

Nastal den odjezdu a my jsme v půl sedmé vyrazili na naše poslední společné focení. Okolo sedmé hodiny jsme byli nad naším městečkem, odkud se naskýtá nádherný výhled do údolí, abychom pořídili několik závěrečných záběrů. Bohužel kvůli nízké oblačnosti jsme mohli fotografovat pouze krajinný detail. Kolem desáté hodiny jsme se vrátili do pensionu, abychom si zabalili a nachystali se na návrat do Čech. Ještě předtím jsme ale "cvakli" pár záběrů přímo u pensionu. V tu chvíli nám k tomu trochu vysvitlo i sluníčko, jako by se chtělo i ono s námi rozloučit a popřát nám šťastný návrat domů.

Před polednem jsme si všichni ještě pochutnali na výtečném tyrolském špeku, který nám na rozloučenou nachystala hodná paní domu (majitelka pensionu). No a pak už nezbývalo nic jiného, než se rozloučit a vydat se na cestu ke svým domovům.
Co říci závěrem? Snad jen to, že i když nám počasí příliš nepřálo a neustále pokoušelo naší trpělivost, tak i přes všechna tato úskalí vzniklo mnoho skvělých záběrů a troufáme si říci, že také pevné přátelství mezi všemi účastníky tohoto workshopu.

POČASÍ BYLO VELICE PROMĚNLIVÉ...

Termín: 24.09.2010 - 28.09.2010.
Místo pobytu: La Valle/Wngen, pension Alcialc (oblast Alta Badia) .
Navštívené lokality: Passo Falzarego, Passo Giau, Passo Gardena, Passo Sella, Passo Pordoi, jezírko Lago Limedes.
Účastníci: Jiří Kejdana, Václav Markvart, Alexandr Kolovratník a Pavel Šindelář.

Daniel Řeřicha (12.října 2010)

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace