Články » PODZIMNÍ FOTOGRAFICKÝ WORKSHOP DOLOMITY

PODZIMNÍ FOTOGRAFICKÝ WORKSHOP DOLOMITY

Středa 28.09.2011

Rok s rokem se sešel a my jsme opět vyrazili na workshop do Dolomit. Sraz s ostatními byl až na místě a to v osvědčeném pensionu Alcialc, dne 28. září mezi 17.–19. hodinou.

Jako první dorazili Jiří Kejdana, Václav Markvart a Jaroslav Krátký. Přijeli něco málo po 17. hodině. Zhruba okolo 18:30 dorazil také Jozef Pelachy. V ten moment jsme byli kompletní sestava a náš workshop mohl začít. Oficiální zahájení proběhlo dle plánu v 19. hodin.
Většina účastníků se již znala z našich předchozích akcí a tak od samého počátku byla atmosféra obzvlášť přátelská. Jediným nováčkem našeho týmu byl Jaroslav Krátký, který však do party okamžitě zapadl. Hovořili jsme o fotografování a prohlédli jsme si vzájemně autorské snímky. Také jsme podrobně rozebrali plán pro jednotlivé dny. Podle předpovědi počasí by nám všechny naše plány měly klapnout na jedničku, jelikož zněla velmi příznivě. Také jsme měli naději, že díky vysokým denním a nízkým ranním teplotám by po ránu mohly být v dolinách mlhy. K našemu zklamání jsme se toho ale nedočkali za celou dobu našich výprav. Nic to však nemění na tom, že nám jinak počasí nadprůměrně přálo a my si mohli vychutnávat každý okamžik našeho focení. Ještě než jsme se rozprchli do svých pokojů, tak jsme neopomněli popřát Vaškovi k jeho svátku, který právě toho dne slavil, a také dodatečně k narozeninám. Vašek pro tento okamžik přivezl skvělý domácí likér z bezinek. Tento první večer jsme ulehli kolem 23. hodiny protože nás druhý den čekalo první brzké ranní vstávání.

Čtvrtek 29.09.2011

Doba odjezdu byla naplánována na 5:30. Z pensionu jsme vyráželi přesně podle plánu. Někdo ještě před odjezdem posnídal, někdo si udělal svačinku na později. Tomáš však zvládl obojí - ostatně jako vždy !!!
Vyrazili jsme přes Passo Gardena do průsmyku Passo Sella (2244m). Když jsme se blížili k danému místu, tak se pod masivem Sassolungo začala objevovat nízká oblačnost, která vytvářela zajímavé pruhy.

Předpokládali jsme proto zdar prvního focení, což se nakonec také potvrdilo. První paprsky se objevily krátce po 7. hodině. Vlivem ranního slunce a jasné oblohy vznikaly nádherné scenérie. Masiv Sassolungo získával na atraktivitě, jelikož byl překrásně nasvícen světlem vycházejícího slunce.

Zhruba po 9. hodině jsme vyrazili na další stanoviště, kterým byl průsmyk Passo Pordoi. Cestou jsme se nejdříve mimo stanovený program zastavili u vodopádu na úpatí masivu Gruppo del Sella a pak ještě u malinkého jezírka. Kolem 13. hodiny jsme dorazili do průsmyku Passo Pordoi (2239m). Tuto dobu jsme využili k odpočinku a občerstvení, jelikož při poledním slunci se krajina stejně vážněji fotografovat nedá. Zhruba po hodině, tedy něco okolo 14. hodiny jsme vyrazili lanovkou na Sas de Pordoi (2950m), odkud se nám otevřel krásný pohled na místo našeho ranního focení, ale také na ledovec Marmolada. Nad hlavami nám přitom kroužilo několik desítek paraglidistů a rogalistů.

Zpět k autům jsme se pak vraceli okolo 16:30 a následně jsme pěšky vyrazili po úpatí Sas Bece na hřeben Fredarola (2370m). Výstup trval pohodovým tempem zhruba 45 minut a jako první jej zvládl Jirka. Na místě jsme pak utvořili dvě skupinky ve kterých jsme se věnovali večernímu focení. Setrvali jsme zde až do západu slunce. Hlavním motivem tohoto večera bylo focení ledovce Marmolada. V tu chvíli byl ledovec nasvícen krásným večerním sluncem. Tyto hezké okamžiky vystihl Jarda slovy: "Ta krajina ale zpívááá…".

Pár minut před samotným západem slunce, což bylo kolem 19. hodiny, se nad našimi hlavami utvořily nádherné červánky. Bohužel jsme si jich ale všimli poměrně pozdě a už jsme se nestačili přesunot na místo, kde by se nám je podařilo po kompoziční stránce využít na maximum - škoda!

K autům jsme se vrátili již za tmy okolo 20. hodiny a následoval návrat do pensionu. Po večeři jsme společně zhodnotili celý den. Večer nám také zpříjemnil Joža svým vyprávěním o Itálii, kde dříve často pobýval. Také díky jeho znalostem italského jazyka jsme se ze zpráv mohli dozvědět, že se tento rok jedná v Dolomitech o nejteplejší dny za posledních 50 let - to jsme si ale uměli vybrat počásko !

Pátek 30.09.2011

Ráno jsme vyráželi až kolem šesté, jelikož jsme před sebou měli o něco kratší cestu, než včera a to do průsmyku Passo Gardena (2121m). Podmínky nebyly tak zajímavé jako předchozí den (oproti minulému ránu chybělo trochu té oblačnosti, která dává snímkům ještě zajímavější atmosféru), ale i tak se podařilo vyfotit mnoho zajímavých snímků.

Kolem 9. hodiny jsme opustili průsmyk a začali jsme se vracet stejnou trasou zpět k pensionu. Cestou jsme se na chvilku zastavili u malebného kostela ve vesničce Colfosco, který je snad v každém kalendáři z této oblasti alp. Cestou jsme si také nakoupili v místním minimarketu a okolo 11:30 jsme dorazili na pension. Po teplém obědě, který jsme si každý samostatně připravili, jsme se začali věnovat úpravám fotografií.

Kolem 15. hodiny jsme se přesunuli do průsmyku Passo Falzarego (2105m), kde jsme se pohybovali až do večerních hodin. Došli jsme až k jezírku Lago Limedes. Někteří se věnovali focení samotného jezírka, ve kterém se zrcadlil na jedné straně skalní blok Averau a na straně opačné pak masiv LagazuoiTofanou. Jiní se zase pokoušeli zachytit ve večerním světle samotné okolní vrcholy. Když zmizely poslední sluneční paprsky a začalo se šeřit, vrátili jsme se společně k autům a vyrazili zpět do pensionu, kam jsme se vrátili až za tmy, ostatně jako předchozí den. Po návratu jsme se navečeřeli, opět zhodnotili průběh a zdar celého dne a také probrali plány na den následující. Na řadu přišel Vaškovo domácí likér - větší zájem byl o likér s feferonkami.

Sobota 01.10.2011

Ráno jsme vyrazili, ve stejnou dobu jako předchozí den, opět do průsmyku Passo Falzarego. Našim cílem bylo fotografování východu slunce u masivu Tofana de RozesLagazuoi. Východ slunce byl bez jediného mráčku a tak nic nebránilo tomu, abychom mohli našimi fotoaparáty zachytit tu skvělou atmosféru, kterou dopňovali zlatavé modříny.

Po 9. hodině jsme vyjeli lanovkou na vrchol Lagazuoi (2752m), kde jsme ještě stihli zbytky ranního slunce s jemným oparem. Začali jsme pořizovat snímky v protisvětlu s jasným záměrem - černobílá fotografie. Dopřáli jsme si zde také relax na slunné terase chaty Rif. Lagazuoi. Někdo si objednal kávu, někdo si dal na osvěžení pivko a přitom jsme se všichni kochali překrásným výhledem. I přes opakující se slunečné dny, nezvykle teplé počasí a téměř úplné bezvětří, byla stále velice dobrá dohlednost, což nás každý den mile překvapovalo. Díky tomu jsme měli jak na dlani všechny tři vrcholy Tofan, na opačné straně ledovec Marmolada či masiv Gruppo del Sella s nejvyšším vrcholem Piz Boe. Měli jsme tak téměř na dosah ruky místa, která jsme navštívili v předchozích dnech. Všechny nás udivovala zcela nová perspektiva, kterou nám nabízel pohled z výšky téměř tři tisíce metrů. Prostě nádhera !!!

Později jsme se vydali od chaty podél skalní hrany Spinarac až k dřevěnému kříži s výhledem na průsmyk Passo Valparola se stejnojmenným jezírkem. Pod taktovkou Tomáše vzniklo i zde několik společných fotografií.

Kolem poledního jsme sjeli lanovkou zpět k autům a přemístili se do blízkého průsmyku Passo Valparola (2168m), kde jsme šli k jezírku, které mělo název podle daného průsmyku – tedy Lago di Valparola. Na břehu tohoto průzračného jezírka jsme asi hodinku odpočívali a samozřejmě i něco cvakli. Joža s námi nešel. Zůstal na parkovišti ve své dodávce, ve které si udělal super ležení s výhledem na vrcholy hor. Po 14. hodině jsme se přesunuli na poslední lokalitu, kterou bylo Passo Giau (2236m). Než jsme však vyrazili na naše poslední večerní focení, které bylo naplánováno na travnatý hřeben nedaleko průsmyku, tak jsme si nemohli odpustit místní vynikající horkou čokoládu se šlehačkou. Na tu všechny pozval Jirka Kejdana. To nás příjemně naladilo a tak posíleni novou energií z čokolády, jsme mohli vyrazit na samotný hřeben Val de Zónia a začít fotit. Z tohoto místa se otevřel pohled do údolí se střediskem Cortina d‘ Ampezzo s mohutným hřebenem Cristallo v pozadí. Na opačné straně pak byla v dálce vidět Marmolada nebo Gruppo del Sella. Nejblíže k nám pak byl vrchol Ra Gusela, na který navazoval NuvolauAverau. Poslední z vrcholů, který se předchozí den zrcadlil při západu slunce v jezírku Lago Limedes, byl nyní vidět z opačné strany. Na hřebenu jsme setrvali až do 19. hodin. Poslední snímky vznikali ještě pár minut po západu slunce, kdy se okolní krajina zbarvila do zajímavých, až neskutečných tónů.

Za šera jsme dorazili k autům a vydali se na cestu do pensionu, kam jsme přijeli zhruba ve 20:30. Opět jsme společně poseděli a popovídali o prožitcích dne. Jirka také pokračoval ve vyprávění o svých zážitcích ze své poslední cesty. Bylo to pro nás velmi zajímavé, neboť se jednalo o focení medvědů na Aljašce. Podrobně nám vylíčil všechny zásady, které museli při focení dodržovat, protože se pohybovali ve skutečném medvědím teritoriu. Bylo to velmi zajímavé.

Neděle 02.10.2011

Na ráno už nebyl, v rámci workshopu, stanovený žádný program. Nakonec jsme se však ještě na jednom společném focení domluvili. Vyrazili jsme v půl osmé kousek nad městečko La Valle/Wengen, kde jsme se pokusili zachytit místní kostelík v ranní atmosféře.

Okolo 10. hodiny jsme se vrátili zpět do pensionu. Všichni si šli na pokoje pro své věci a Tomáš mezitím připravil poslední společnou kávu této podzimní akce.
Myslíme si, že se letošní workshop skutečně vydařil, neboť nám počasí nadprůměrně přálo a byli jsme ve společnosti skvělých lidí. Doufáme, že i všichni zúčastnění sdílí tyto pocity a že se někdy v budoucnosti opět setkáme.

Termín: 28.09.2011 - 02.10.2011.
Místo pobytu: La Valle/Wengen, pension Alcialc (oblast Alta Badia).
Navštívené lokality: Passo Sella, Passo Pordoi, Sas de Pordoi, Fredarola, Passo Gardena, Lagazuoi, Passo Falzarego,...
Účastníci: Jiří Kejdana, Václav Markvart, Jozef Pelachy a Jaroslav Krátký.

Daniel Řeřicha (23.října 2011)

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace