Články » FOTOGRAFICKÝ WORKSHOP V ČESKO-SASKÉM ŠVÝCARSKU

FOTOGRAFICKÝ WORKSHOP V ČESKO-SASKÉM ŠVÝCARSKU

Pátek 1.4.2011

Počasí koncem pracovního týdne bylo deštivé, ale víkendová předpověď zněla příznivěji. Slibovala nám teplé jarní počasí a na sobotu dokonce i ranní mlhy.
Na cestu jsme se vydali po 15. hodině, abychom měli menší náskok, než se začnou ostatní účastníci workshopu scházet. Začátek byl stanoven na 19. hodinu. My (Tomáš Morkes a já) jsme na místo našeho pobytu, kterým byl opět pension Starý krámSrbské Kamenici, dorazili před 17. hodinou. Ve stejnou chvíli přijel i jeden z účastníků workshopu Jozef Pelachy ze Slovenska. Postupně se pak začali objevovat i ostatní. Všichni se nejdříve ubytovali, trošku se osvěžili a po 19. hodině jsme se již v kompletní sestavě sešli u vyhrazeného stolu v restauraci pensionu.
Nejdříve jsme našim novým přátelům poskytli informace k programu workshopu a pak jsme začali společně diskutovat nad fotografie. Také Václav Markvart a Jiří Kejdana zaujali svými zajímavými příspěvky, z nedávných workshopů. Jirka nám povyprávěl o jeho poslední výpravě do Namibie, ale také o jeho dalších cestách po cizích krajích.
Atmosféra byla tak uvolněná, že nám ani nepřišlo, že jsme se vlastně teprve před pár hodinami seznámili. A tak jak tomu bývá už u nás zvykem, došlo i na otázku – jakou má kdo značku fotoaparátu. Opět vznikla úsměvná rivalita značek Canon a Nikon, která nakonec skončila pomyslnou výhrou pro značku Canon v poměru 5 : 3. Všem nám ale ve skutečnosti bylo jasné, že ve výsledku je naprosto jedno, kdo jakou používá značku, protože obě jsou na stejné úrovni a nejdůležitější pro fotografii je cit fotografa a to správné světlo. No a protože to někteří z nás měli do Česko-Saského Švýcarska trochu z ruky, tak jsme se postupně mezi 23 - 24. hodinou odebrali na kutě.

Sobota 2.4.2011

Na sobotní ranní focení byl stanoven sraz na parkovišti pensionu na 5:45 h. Už při prvním pohledu na oblohu bylo jasné, že je zataženo a bohužel i bez ranní mlhy. Z pensionu jsme vyráželi ještě za tmy. Bylo neočekávaně teplo, až jsme se začali obávat, že to snad může věstit i déšť.
Po zhruba patnáctiminutové jízdě jsme dorazili na Křížový vrch nad obcí Rynartice (snadno dostupný vrchol, ze kterého se otvírá pohled na nádherné kopcovité panorama od Růžovského vrchu až po Jednolovou s dominantním Studencem uprostřed. Na druhé stranu se pak rozprostírají Jetřichovické stěny s několika malebnými skalními vyhlídkami), kde jsme čekali na východ slunce, které mělo vycházet okolo 6:45 h. Zatažená obloha ale zůstala beze změny a tak z východu slunce nebylo nic. My jsme na zlepšení čekali ještě asi hodinu, ale bezúspěšně. Obloha se neumoudřila! Čekání jsme si zpestřili debatováním na téma krajinářské fotografie a používání fotografické techniky. Jozef Pelachy nepříznivé podmínky využil pro experimentování s infrafotografií. K tomuto účelu měl speciálně uzpůsobené tělo jedné digitální zrcadlovky. Výsledky jeho výtvorů vypadaly na displeji fotoaparátu velmi zdařile.

Po neúspěšném focení jsme se přesunuli na okraj Jetřichovic, odkud jsme se vydali pohodlnou cestou podél meandrů Jetřichovické Bělé. Naším dalším cílem (mimo původní program) byl Dolský mlýn na říčce Kamenici. Na místo jsme dorazili okolo 9:30 h. V tu chvíli bylo pod mrakem a tak světelné podmínky pro fotografování vodních peřejí byly jak stvořené. Mohli jsme si proto dovolit další experimentování. Tentokrát s dlouhými expozičními časy, ze kterých byl nejvíce unešený Petr Koukola, který použití zapůjčeného ND filtru spontánně okomentoval ,,No to je bomba“ a pak dodal ,,Tenhle ND filtr si musím koupit“. Toto jeho nadšení a zájem o výtvarnější pojetí fotografie nás velmi potěšil. Dalším zpestřením byla místní obyvatelka – strážkyně mlýnského kola. Byla to malá žabka, která odpočívala na břehu řeky u kmene stromu. Té se nejvíce věnoval Pavel Šindelář. Žabka nějakou chvíli v roli fotomodelky setrvala, ale za nějaký čas jí to omrzelo a hupla do vody. Kolem 11. hodiny jsme se vydali zpět k autům.

Po návratu do pensionu jsme se naobědvali a našla se i chvilka pro krátký odpočinek, během kterého se začalo ukazovat slunce. V 15. hodin jsme vyrazili přes Hřensko na Suchou Kamenici (další lokalitu mimo původní program), kde jsme se věnovali fotografování zajímavého železitého přítoku Suché Kamenice. Zhruba po hodinovém fotografování bylo slunečních paprsků už tolik, že nám znemožňovaly pokračovat v naší práci. Vodní hladina se už příliš leskla, stíny stromů byly příliš ostré a tak jsme se okolo před 17. hodinou přesunuli, podle našeho plánu, do Saského Švýcarska.

Naším dalším cílem byla stolová hora Zirkelstein (neboli Oblý kámen je nízká stolová hora v Saském Švýcarsku, která je tvořena zalesněnou kuželovou základnou na jejímž vrcholu je asi 40 m vysoký pískovcový blok s nádherným 360° rozhledem na nedaleký Lilienstein, masiv Schrammsteine či masiv Jetřichovických stěn).

Po necelých 30-ti minutách pomalého výstupu jsme se ocitli na vrcholu hory, kde jsme setrvali až do západu slunce. Naším zklamáním však bylo, že se obloha nakonec úplně pročistila a byla bez jediného mráčku. Teplem se utvořil opar a tak fotky nemohly získat atraktivní vzhled, který jsme si všichni přáli. Zkusili jsme proto fotografovat spíše krajinný detail pomocí delších ohnisek.

Před 20. hodinou jsme se vydali zpět k autům. Po další hodině jsme byli již v pensionu, kde už nás očekávali s večeří, kterou jsme si před odjezdem objednali. Fotograficky neuspokojivé počasí jsme následně spláchli pivem a zhruba ve 23. hodin jsme se rozešli do svých pokojů.

Neděle 3.4.2011

V neděli se odjíždělo o hodinu dříve a tak byl sraz stanoven na 4:45 h. Čekala nás delší cesta. Nad hlavami zářily hvězdy a teplota jen lehce nad nulou nám dávala naději na ranní mlhu? Tentokrát jsme vyráželi rovnou na německou stranu Česko-Saského Švýcarska. Jeli jsme přes Hřensko do atraktivní oblasti Bastei (dobře dostupné a proto také velice navštěvované místo v Saském Švýcarsku s úchvatnou vyhlídkovou skálou, která se tyčí 190 metrů nad hladinou Labe a je známá kamenným mostem o délce 76 metrů, který je vklíněn mezi skály a spojuje tak Bastei se zbytkem skalního hradu Neurathen z poloviny 14. Století).

Cestou podél Labe nám však bylo již jasné, že mlhavého rána se ani druhý den nakonec nedočkáme. Auta jsme si nechali na placeném parkovišti a pak jsme se rovnou vydali po svých na skalní vyhlídku. Cesta trvala necelých 15 minut. Po příchodu na vyhlídku jsme zjistili, že už tam úřadují nějací dva cizí fotografové s dámským doprovodem. Prostor vyhlídky byl tedy poněkud těsnější. Ale právě proto, že jsme tam byli jen samí fotografové, tak jsme měli pochopení jeden pro druhého a na vyhlídce jsme se prostřídali.

Požitek z fotografování nám ovšem kazil silný opar a studený vítr, který se postaral o absenci mlhy. Na tomto místě jsme proto setrvali pouze do nějakých 8. hodin a pak jsme se pomalu přesunuli ke skalnímu hradu Neurathen. Odsud se nám otevřely pohledy na Labe a další dominanty Saského ŠvýcarskaLiliensteinKönigstein. Výhledy byly krásné, ale díky oparu a už příliš ostrému světlu se nám po fotografické stránce moc nedařilo.

Setrvali jsme zde do 10. hodin a pak jsme se vrátili k autům. Po návratu do pensionu jsme se věnovali ukázkám úprav fotografií (barevných i černobílých) o které je vždy velký zájem. Ke slovu však přišel i společný oběd. Po 14. hodině jsme se postupně rozloučili a vydali se na cestu do svých domovů.

Myslíme si, že i přes malou nepřízeň počasí se víkend vydařil. Byli jsme skvělá parta se stejnými zájmy. A už to stačí pro dobrou náladu a zdárný průběh workshopu. Tak někdy příště zase třeba na viděnou přátelé.

Termín: 1.4.2011 - 3.4.2011.
Místo pobytu: Srbská Kamenice, Restaurace Ve starém krámě.
Navštívené lokality: Křížový vrch, Dolský mlýn, Suchá Kamenice, Zirkelstein, Bastei.
Účastníci: Václav Markvart, Jiří Kejdana, Pavel Šindelář, Jozef Pelachy, Martin Astaloš a Petr Koukola.

Daniel Řeřicha (14.dubna 2011)

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace