ČÍM SI MĚ ZÍSKALY
MAGNETICKÉ PŘECHODOVÉ FILTRY VFFOTO

V poslední době rád fotím v extrémních podmínkách a tak se často nevyhnu nějakému tomu dešti či sněhové vánici. To jsou však situace, kdy jsem musel na použití přechodových filtrů zapomenout. Byl jsem odkázán na více expozic a následné skládání fotografie v grafickém editoru.  Je to samozřejmě řešení, ale já mám prostě raději jeden snímek a už skoro hotovou fotografii přímo na kartě foťáku.

Letos v únoru se na mě při focení zajímavého kostela na divokém pobřeží v oblasti Gimsoya (Norsko, Lofoty) hnala jedna z prudkých přeháněk. Už na mě dopadaly první kapky s ledovou tříští, když se ve fjordu za kostelem objevilo trochu světla. Přesně okamžik, který mám rád, ale zároveň situace, kdy nejde použít zásuvný obdélníkový přechodový filtr, protože by byl hned plný kapek. Přesto jsem to zkusil, ale dopadlo to přesně tak, jak jsem předpokládal. Filtr byl hned samá kapka a i když jsem jej zkusil otřít a téměř ve stejném okamžiku exponovat, tak stejně byl snímek díky kapkám nepoužitelný. Po dvou nebo třech marných pokusech jsem celý systém sundal a rozhodl jsem se nacvaknout magnetický přechodový filtr ND 0,9 2/3. Díky tomu, že filtr byl částečně chráněn sluneční clonou a navíc jeho plocha je výrazně menší, než ta u obdélníkového zásuvného filtru, tak se mi podařilo snímek exponovat hned na poprvé bez jediné kapky.
To byl přesně okamžik, kdy začala má původní skepse k magnetickým přechodovým filtrům pomalu mizet.