Počátkem letošního roku, těsně před odletem do Norska na Lofoty, jsem získal k otestování zcela nové kruhové magnetické přechodové filtry VFFOTO. Přechodové filtry používám již řadu let, ale vždy jsem byl zastáncem zásuvné obdélníkové varianty těchto filtrů. O kruhových přechodových filtrech v obroučce jsem vždy tvrdil, že jsou nepoužitelné. Novinku od VFFOTO jsem tak přebíral s určitou skepsí.
Gimsoya, Lofoty 2020
Magnetický přechodový filtr ND 0,9 2/3 VF FOTO
(po editace v grafickém programu)
K otestování jsem získal dva předprodukční magnetické přechodové filtry VFFOTO s intenzitou zatmavení ND 0,9 a pozvolnějším přechodem. Jeden magnetický přechodový filtr ND 0,9 1/3 s výškou přechodu v 1/3 a druhý magnetický přechodový filtr ND 0,9 2/3 s výškou přechodu ve 2/3. Více o těchto filtrech zde.
Vždy jsem zastával názor a každému jsem na fotografických workshopech či fotokurzech tvrdil, že kruhové neutrální přechodové filtry s pevně daným přechodem jsou prakticky nepoužitelné.
Sám jsem vždy používal zásuvné obdélníkové přechodové filtry (tzv. systémové filtry) a každému jsem tyto také doporučoval. Důvod byl jednoznačný. U zásuvných obdélníkových přechodových filtrů mám jako fotograf k dispozici velký výběr intenzity zatmavení (od ND 0,3, přes ND 0,6, ND 0,9 až po ND 1,2). Mám také možnost si vybrat z různých druhů přechodu (od pozvolné varianty Soft, přes strmou variantu Hard až po zajímavý reverzní přechod). Každý tento filtr mohu navíc díky držáku zasunout na přesně požadovanou úroveň odkud potřebuji scénu ztmavit a ještě k tomu jde celý systém použít na jakýkoliv objektiv, což pro někoho může být důležité (stačí jen mít na každý průměr správný redukční kroužek).
Nevýhodou zásuvných obdélníkových filtrů je focení v nepříznivých podmínkách. Fotit s těmito filtry za deště či sněžení je téměř nemožné. Nelze je ničím pořádně chránit a díky jejich poměrně velké ploše (nejčastěji 150 x 100mm) jsou tak hned filtry samá kapka a moc nepomohou ani jinak vynikající nanovrstvy. Dalším určitým omezením mohou být celkově větší rozměry celého systému a s tím související horší manipulace s fotoaparátem.
z barevných a černobílých fotek, jako ideální
doplněk pro každý Váš interiér
V poslední době rád fotím v extrémních podmínkách a tak se často nevyhnu nějakému tomu dešti či sněhové vánici. To jsou však situace, kdy jsem musel na použití přechodových filtrů zapomenout. Byl jsem odkázán na více expozic a následné skládání fotografie v grafickém editoru. Je to samozřejmě řešení, ale já mám prostě raději jeden snímek a už skoro hotovou fotografii přímo na kartě foťáku.
Letos v únoru se na mě při focení zajímavého kostela na divokém pobřeží v oblasti Gimsoya (Norsko, Lofoty) hnala jedna z prudkých přeháněk. Už na mě dopadaly první kapky s ledovou tříští, když se ve fjordu za kostelem objevilo trochu světla. Přesně okamžik, který mám rád, ale zároveň situace, kdy nejde použít zásuvný obdélníkový přechodový filtr, protože by byl hned plný kapek. Přesto jsem to zkusil, ale dopadlo to přesně tak, jak jsem předpokládal. Filtr byl hned samá kapka a i když jsem jej zkusil otřít a téměř ve stejném okamžiku exponovat, tak stejně byl snímek díky kapkám nepoužitelný. Po dvou nebo třech marných pokusech jsem celý systém sundal a rozhodl jsem se nacvaknout magnetický přechodový filtr ND 0,9 2/3. Díky tomu, že filtr byl částečně chráněn sluneční clonou a navíc jeho plocha je výrazně menší, než ta u obdélníkového zásuvného filtru, tak se mi podařilo snímek exponovat hned na poprvé bez jediné kapky.
To byl přesně okamžik, kdy začala má původní skepse k magnetickým přechodovým filtrům pomalu mizet.
Během jarního focení v Českém středohoří jsem už začal po magnetických filtrech sahat i v případech, kdy nepanovaly žádné extrémní podmínky a bylo by možné použít zásuvné obdélníkové přechodové filtry.
Bylo to zejména z pohodlnosti. Nacvaknutí magnetického přechodového filtru je otázkou vteřiny a navíc mohu mít na objektivu nasazenou sluneční clonu!
Byl jsem překvapen, jak málo mě nakonec omezuje pevně daný přechod těchto filtrů při hledání kompozice. Samozřejmě, že občas člověk nějaký kompromis musel udělat, ale ten byl tak malý, že to zamýšlenou kompozici téměř nijak neovlivnilo.
Magnetický přechodový filtr ND 0,9 2/3 VF FOTO
(bez editace v grafickém programu)
České středohoří 2020
Magnetický přechodový filtr ND 0,9 2/3 VF FOTO
(po editace v grafickém programu)
Samotnou kapitolou v krajinářské fotografii je focení vodopádů, kde nastává podobný problém s použitím systémových přechodových filtrů jako při fotografování za deště či sněžení.
V blízkosti mohutných vodopádů a kaskád je ve vzduchu velké množství vodní tříště. Nejvíce takových vodopádů jsem měl možnost fotit letos v červenci na Islandu, kde jsem po zkušenosti z Norska a Českého středohoří už většinou používal jen magnetické přechodové filtry. Důvody byly jasné! Mohl jsem mít nasazenou sluneční clonu, rychlá manipulace a nemusel jsem před vodní tříští chránit tak velkou plochu filtru jako u zásuvných obdélníkových filtrů. Tím se mi logicky zvýšila šance, že snímek bude v pořádku a bez kapek.
Jen byla škoda, že jsem měl k dispozici pouze filtry s intenzitou zatmavení ND 0,9. Občas jsem potřeboval slabší variantu ND 0,6 a nebo naopak silnější ND 1,2. Tyto varianty filtrů nejsou ještě k dispozici. Kde to bylo možné, tak jsem použil původní obdélníkové zásuvné filtry. Tam kde to z důvodu deště či vodní tříště nešlo, tak jsem si musel pomoci více expozicemi.
Magnetický přechodový filtr ND 0,9 1/3 VF FOTO
(bez editace v grafickém programu)
Bruarfoss, Island 2020
Magnetický přechodový filtr ND 0,9 1/3 VF FOTO
(po editace v grafickém programu)
Firma VFFOTO plánuje do příštího roku rozšířit stávající nabídku magnetických přechodových filtrů o intenzitu ND 0,6 a ND 1,2. To by bylo skvělé a troufám si tvrdit, že pak mé obdélníkové zásuvné přechodové filtry definitivně nahradím těmi magnetickými.
Děkuji za zapůjčení filtru a vyslovenou důvěru firmě VFFOTO.
Daniel Řeřicha | 31.07.2020
a navíc si to vše ještě parádně užijete...
* povinné položky formuláře
10.11.2020 | Petr H.
Co se týče vinětace, nebylo by řešením použít větší rozměr přechodového filtru.
Např. 77 mm CLP + redukce na 82 + adaptér + 82 přech. filtr? Tato kombinace neumožní použít clonu, ale redukční kroužek + adaptér trochu jako clona může fungovat (možná).
Daniel Řeřicha
Zdravím Petře, děkuji za Vaše řádky a naprostý souhlas. Toto je určitě řešení, jen nemám vyzkoušeno, zda by v případě 77mm stačila redukce na 82mm. Možná by člověk musel sáhnout ještě po větším průměru… Absencí sluneční clony by však plocha filtru nebyla vůbec chráněna před deštěm či sněhem a byl by podobný problém jako u obdélníkových systémových filtrů.
23.08.2020 | Jirka Haidl
No, zajímavé počtení, z pohodlnosti také rád používám kruhové přechodové filtry a jsem tak trochu rád, že i ty Dane je už tak moc nezatracuješ.
Daniel Řeřicha
Děkuju Jirko, je to pro mě nová zkušenost. Jsem rád, že je mám a těším se, až budou k dispozici i další varianty.
Sdílet stránku