BOUŘKOVÝ VEČER V ČESKÉM STŘEDOHOŘÍ
» FOTKY S PŘÍBĚHEM «

Zajímá vás za jakých okolností a podmínek vznikají mé krajinářské fotografie a jakou fotografickou techniku jsem na jejich pořízení použil? Pokud ano, tak mám pro vás příběh fotky Bouřkový večer v Českém středohoří, který vás zavedena na můj oblíbený, původem sopečný vrch Ostrý, nedaleko Milešovky.

Jarní bouřkový západ slunce na zřícenině hradu Ostrý v Českém středohoří s výhledem na Milešovku.

„Bouřkový večer v Českém středohoří“ – České středohoří 2021

Letošní chladnější jaro bylo na focení Českého středohoří naprosto úžasné. Díky nižším teplotám a častým dešťům rozkvétaly stromy a keře postupně a krajina vypadala krásně svěže mnohem déle než předchozí roky. Měl jsem pocit, že to letošní jaro je mnohem delší a když se ke všem těm rozkvetlým stromům a keřům v květnu občas přidala i pěkná bouřka, tak to byla teprve paráda.

V Českém středohoří jsem trávil hodně času…

Letos na jaře jsem s foťákem v Českém středohoří trávil hodně času. Mám to tam kousek a také to bylo díky pokračující pandemii, která mi bránila v realizaci naplánovaných skupinových fotografických workshopů.

Nejsilnější zážitek na mě čekal v  polovině května. Začalo to tehdy už odpoledne. Slunce pěkně píchalo a od západu na obloze přibývalo čím dál více těžkých mraků. Mám takové počasí při focení krajiny rád a tak jsem začal přemýšlet kam vyrazím. Nechtělo se mi jet nikam daleko, tak jsem si řekl, že zkusím štěstí na mém oblíbeném, původem sopečném vrchu Ostrý, nedaleko Milešovky. Je to krásné místo, kam se rád vracím i v rámci individuálních fotokurzů.

Než jsem však stačil doma na terase dopít kafe, tak se drobně rozpršelo a Milešovka se začala schovávat do nízké oblačnosti. Na chvilku jsem zaváhal, zda má cenu vůbec vyrážet, ale nakonec jsem si řekl, že to zkusím a to i přes nepříznivou předpověď, která mluvila spíše o deštivém večeru.

Cestou na Ostrý to vypadalo na pěkný západ slunce

Cestou déšť jak mávnutím kouzelného proutku ustal a obloha se začínala protrhávat. Hned bylo veseleji a tak jsem byl nakonec rád, že jsem vyrazil. Auto jsem zaparkoval nedaleko Kocourova a vyrazil po modré turistické značce směrem na Ostrý. V té době dokonce svítilo slunce. Po necelé půlhodince, když jsem vyšel ze zalesněné části a míjel kamenné moře s výhledem na Milešovku (kousek pod vrcholem) tak už to bohužel tak nadějně s tím západem slunce nevypadalo. Do okolní krajiny sice ještě svítilo, ale od Krušných hor se blížily další těžké mraky a do západu slunce zbývalo už jen něco přes hodinu. Přesto jsem pokračoval dál. Rychle jsem prošel zříceninou hradu Ostrý z počátku 15. Století a doufal, že na vyhlídce, které dominuje zajímavá nepravidelná čedičová palisáda, ještě stihnu alespoň nějaké světlo. Bohužel jsem měl smůlu, než jsem stačil vytáhnout foťák, tak bylo po světlu.

Rozkvetlé šeříky a podvečerní duha při jarní bouřce na zřícenině hradu Ostrý nedaleko Milešovky v srdci Českého středohoří.

„Večerní duha ve středohoří“ – České středohoří 2021

Hradba černých mraků se rychle blížila

Bohužel hradba černých mraků od Krušných hor se přiblížila mnohem rychleji, než to vypadalo ještě před pár minutami u kamenného moře. Než jsem stačil uklidit foťák a rozmyslet si co dál podniknu, tak se ozvala silná rána a ve stejný okamžik se do nedaleké Milešovky svezl mohutný blesk. Vše šlo strašně rychle!
Než jsem se stačil rozkoukat, tak jsem byl uprostřed silné bouřky. Rázem byla tma jako v pytli. Na návrat k autu už nebyl čas a tak jsem musel tu melu přečkat tam kde jsem byl. Na samotném vršku bohužel není žádný vhodný úkryt, kde by se dala bouřka přečkat a tak jsem alespoň rychle seběhl pár výškových metrům pod vrchol. To už to ale práskalo všude kolem a lilo co mohlo. Využil jsem mírné prohlubně v terénu do které jsem zaklekl. Fotobatoh s vypnutým telefonem a stativ jsem položil pár metrů ode mě a doufal, že se mi snad všechny ty blesky vyhnou. Tak nahnáno z bouřky jsem už dlouho neměl a dal bych v ten okamžik nevím co, kdybych mohl být někde v bezpečí.
Po více jak půlhodinové průtrži a silné bouřce se na západu, pod černými mraky, začalo u horizontu projasňovat. Bohužel čas byl neúprosný.  Zbývalo cca 20 minut, než se slunce schová za horizont vlevo od Milešovky.  Bouřka už byla sice daleko, ale stále hustě pršelo. Moc jsem tomu sice nedával, ale naděje umírá poslední a tak jsem vyrazil zpět na vyhlídku.

Nejdříve přišla na řadu nádherná dvojitá duha

Po příchodu k čedičové palisádě, odkud jsem měl v plánu fotit stále ještě pršelo, ale světla od západu rychle přibývalo. Že by nakonec ještě zasvítilo…

Než jsem stačil tuto myšlenku dokončit, tak vrchol Ostrého zalilo krásné večerní světlo a přede mnou se objevila nádherná dvojitá duha. Ta však byla na opačné straně než jsem chtěl původně fotit a tak jsem musel rychle improvizovat. Aby se mi do záběru vešla celá duha, tak to chtělo něco hodně širokého. Proto jsem sáhl po mém oblíbeném sklu Laowa 12mm f/2.8 Zero-D  /Venus Optics/. Hlavním motivem pro mě v tomto případě byla dvojitá duha a tak jsem jí nechal ve fotce největší prostor. Jako popředí mi posloužil rozkvetlý keř šeříku. Možná by šla vymyslet ještě nějaká další kompozice s duhou, ale já nechtěl přijít o motiv na opačné straně s Milešovkou a čedičovou palisádou v popředí.
Na foťáku jsem si nechal pevnou dvanáctku a rychle jsem začal ladit původně zamýšlenou kompozico. Světlo bylo parádní! Jen času bylo čím dál méně a vypadalo to, že budu mít na fotku jen jeden pokus.
Expoziční rozsah snímané scény byl mnohem větší, než mohl zvládnou dynamický rozsah mého foťáku a tak jsem si musel pomoci více expozicemi. První snímek jsem exponoval na světla, abych měl správně exponované slunce a jeho okolí. Druhý snímek jsem exponoval na střední tóny (největší část snímané scény) a třetí pak na stíny (v tomto případě to byla hlavně stinná část za čedičovou palisádou a temné bouřkové mraky v pravé horní části nad Milešovkou). U druhého a třetího snímku jsem vždy cvaknul i antireflexní snímek (tedy fotku, při které prstem zakrývám vlastní slunce, abych zamezil nežádoucím odleskům). Těchto pět fotek jsem následně použil při editaci fotky Bouřkový večer v Českém středohoří.

Pěkně zabarvená obloha mi u krajinářských fotek nestačí

Chtěl jsem ještě zkusit další kompozici, ale tu jsem už nestihl. Slunce se schovalo za horizont a i když mraky byly ještě krásně nasvícené, tak v krajině už světlo chybělo. V takový okamžik s focením většinou končím, krajina ztratí plasticitu a jen pěkně zabarvená obloha mi u krajinářských fotek nestačí.

Originální fotoobrazy

z barevných a černobílých fotek, jako ideální
doplněk pro každý Váš interiér

Cestou zpět k autu jsem se v myšlenkách stále vracel k té silné bouřce a k ohromnému štěstí, že jsem vše ve zdraví ustál. Odměnou mi byl nezapomenutelný západ slunce, při kterém mi v pravou chvíli zasvítilo skulinou mezi těžkými bouřkovými mraky.

Daniel Řeřicha | 30.03.2021

Kurzy a workshopy na kterých se skutečně něco naučíte

a navíc si to vše ještě parádně užijete...

VÁŠ NÁZOR NA ČLÁNEK...

* povinné položky formuláře

23.08.2020 | Jirka Haidl

No, zajímavé počtení, z pohodlnosti také rád používám kruhové přechodové filtry a jsem tak trochu rád, že i ty Dane je už tak moc nezatracuješ.

Daniel Řeřicha

Děkuju Jirko, je to pro mě nová zkušenost. Jsem rád, že je mám a těším se, až budou k dispozici i další varianty.

Sdílet stránku