Zajímá vás proč jsem se vrátil k focení s přechodovými filtry a kdy jim dávám přednost před expozičním bracketingem? Mám pro vás několik konkrétních příkladů kdy sahám po šedém přechodovém filtru, kdy jej naopak nechávám v batohu a nebo jaký systém přechodových filtrů aktuálně používám.
Když jsem s focením krajiny začínal (2004), tak byly šedé přechodové filtry v krajinářské fotografii naprostým standardem. Byla to doba, kdy editace fotografie pomocí expozičního bracketingu byla tzv. v plenkách a dostupné grafické editory ve většině případů zvládaly jen základní úpravy (jas, kontrast, sytost,…). O snadném používání nástrojů pro lokální editaci si fotografové mohli nechat zdát. Jediný způsob, jak vyrovnat expozici, bylo nasadit šedý přechodový filtr a už při samotném focení ztmavit světlejší část snímku (většinou to bývala obloha).
České středhoří 2020
(Canon EOS 5DSR, Canon 16-35/4L IS USM)
Díky rychlému vývoji digitální fotografie přibývalo i editačních možností. Programy určené pro úpravy fotografií nabízely nové a nové možnosti včetně nástrojů pro lokální editaci nebo přímo i pro skládání snímků pořízených expozičním bracketingem. Postupně proto čím dál více fotografů krajiny začalo využívat expoziční řady a své snímky skládat v editoru. To mě zaujalo a rozhodl jsem se tento modernější způsob focení krajiny také zkusit. Přechodové filtry jsem proto odložil a začal své fotky také skládat (expozičně).
Zjistil jsem, že odložením přechodových filtrů se mi focení výrazně zjednodušilo a nafotit podklady pro následnou práci v editoru bylo rázem mnohem snazší, což je pozitivní zpráva zejména pro krajináře s minimální znalostí základů exponometrie. Vůbec se tedy nedivím, že u začínajících fotografů je expoziční bracketing tak populární.
Nejdříve jsem v tomto usnadnění viděl pozitivum, ale jak plynuly roky, kdy jsem přechodové filtry nepoužíval, tak jsem si začal uvědomovat, že mi focení nepřináší tolik radosti jako dříve.
Začal jsem přemýšlet proč? Co se děje? Hlavou se mi honily myšlenky, že mě možná už focení přestává bavit, že už té krajinářské fotografie bylo dost a že bych možná měl změnit fotografický žánr,… Nic z toho se však nestalo a mé rozladění mělo mnohem snazší vysvětlení!
Zjistil jsem, že focení bez přechodových filtrů jsem čím dál více vnímal pouze jako „tupé sbírání dat“, bez nutnosti další fotografické invence, s potřebou následně trávit mnohem více času vysedáváním u počítače při složitější editaci než je ve skutečnosti potřeba. To byly důvody, proč jsem se vrátil k focení s přechodovými filtry.
Návratem k přechodovým filtrům mám z focení opět radost jako dříve (připadám si znovu jako fotograf) a není pro mě větší odměny, když už ve foťáku vidím skoro hotovou fotku, při jejíž následné editaci nepotřebuji sedět u počítače déle jak 15 minut. Prostě raději fotím než sedím u počítače!
a navíc si to vše ještě parádně užijete...
Expoziční bracketing používám pouze u snímků, kde by použití filtrů působilo nepřirozeně, bylo by ve výsledné fotce viditelné a nebo u scén s extrémním dynamickým rozsahem, kde už přechodové filtry nestačí.
Zejména se jedná o snímky do protisvětla se sluncem v záběru, nebo s výrazným prvkem zasahujícím do oblohy (např. stromy, horské štíty, budovy,…). Nyní úplně slyším jak říkáte, vždyť to se vlastně týká většiny fotek krajiny, ale můžete mi věřit, že to tak zdaleka není!
Teprve při pravidelném používání přechodových filtrů totiž zjistíte, že u většiny krajinářských fotografií odvede vhodně zvolený přechodový filtr naopak výbornou práci a vy si tak dovezete domů skoro hotový snímek ať už budete fotit v čím dál více oblíbeném Českém středohoří, nebo třeba bukový les v Krušných horách.
Krušné hory 2020
(Canon EOS 5DSR, Canon 16-35/4L IS USM)
Často od krajinářů co preferují focení pomocí expozičního bracketingu slýchávám, že nechtějí přechodovými filtry zhoršovat obrazovou kvalitu svých snímků. Jasně, dávám před objektiv další sklo a tím pádem teoreticky zhoršuju technikou kvalitu budoucího obrázku, ale upřímně, kdo z vás pozná fotku s kvalitním filtrem a nebo bez filtru. Přiznám se, že já rozdíl v kvalitě nepoznám a dám krk na to, že např. na tisku 90×60 cm to ve skutečnosti nepozná žádný fotograf i když spousta z nich bude tvrdit opak.
Hlavní důraz se snažím klást na kompozici a atmosféru snímané scény se zachováním prvotřídní základní technické kvality a ta je při správném používání kvalitních filtrů jednoznačně zachována.
České středhoří 2021
(Canon EOS 5DSR, Canon 16-35/4L IS USM)
Řadu let jsem byl zvyklý používat výhradně zásuvné obdélníkové přechodové filtry (tzv. systémové filtry). Vyhovoval mi velký výběr intenzity ztmavení (od ND 0,3, přes ND 0,6, ND 0,9 až po ND 1,2) a to vše s různými druhy přechodu (od pozvolné varianty Soft, přes strmou variantu Hard až po zajímavý reverzní přechod). Každý tento filtr je možné díky držáku zasunout na přesně požadovanou úroveň odkud potřebuju scénu ztmavit. Ta variabilita je úžasná! Nevýhodou tohoto systému je focení v nepříznivých podmínkách. Fotit s těmito filtry za deště či sněžení je téměř nemožné. Nelze je ničím pořádně chránit a díky jejich poměrně velké ploše (nejčastěji 150 x 100mm) jsou tak hned filtry samá kapka a moc nepomohou ani jinak vynikající nanovrstvy.
Někdy kolem roku 2020 jsem dostal jako ambasador možnost otestovat dva předprodukční kruhové magnetické přechodové filtry VFFOTO. Přes počáteční skepsi k tomuto tehdy novému systému jsem si jej nakonec velice oblíbil. Co mě tehdy přesvědčilo si můžete přečíst v článku čím si mě získaly magnetické přechodové filtry VFFOTO. Dnes již tento systém nabízí intenzitu ztmavení ND 0,6, ND 0,9 a ND 1,2 s výškou přechodu v 1/3 a ve 2/3. Skvělé je, že VFFOTO nabídku těchto filtrů stále rozšiřuje!
Aktuálně častěji používám kruhové magnetické přechodové filtry VFFOTO, ale občas, pokud potřebuju přesněji pracovat s výškou přechodu, tak sáhnu ještě i po původních zásuvných obdélníkových přechodových filtrech VFFOTO. Každopádně pokud bych nyní stál před rozhodnutím, který systém přechodových filtrů si pořídit, tak bych šel cestou kruhových magnetických přechodových filtrů VFFOTO.
České středhoří 2020
(Canon EOS 5DSR, Canon 16-35/4L IS USM)
Pokud patříte stejně jako já k fotografům, kteří preferují pro snímek udělat maximum už přímo na místě a přivést si domů téměř hotovou fotku bez nutnosti zbytečně vysedávat u počítače, tak zkuste fotit s přechodovými filtry! Budete překvapeni, jak je to návykové a jak skvěle budou vypadat vaše fotky už na displeji fotoaparátu.
Daniel Řeřicha | 28.07.2022
z barevných a černobílých fotek, jako ideální
doplněk pro každý Váš interiér
* povinné položky formuláře
20.11.2022 | Petr Král
Děkuji za super článek o přechodových filtrech i za ostatní články.
Zajímalo by mne, jaké širokoúhlé objektivy doporučujete, ev. značky podle svých zkušeností.
Daniel Řeřicha
Rádo se stalo Petře. Jsem rád, že se články líbí. Co se týče Vašeho dotazu, tak mohu jen napsat jaké objektivy používám já. Nejčastěji fotím s objektivem v rozsahu 16-35mm a jedná se o objektiv Canon 16-35/4L IS USM se kterým jsem i přes jeho stáří spokojen. Pár fotek pak mám pořízeno i s manuálním pevným objektivem Laowa 12 mm f/2,8. Přeju dobré světlo do Vašich fotografií a ještě jednou děkuji.
28.07.2022 | Miroslav Havelka
Ahoj Dane, skvělý článek, co jen podporuje moje snímání na one shot + použití filtrů. Holt stará škola. Ty moje pokusy s HDR, či jen skládáním z více expozic v PC, vždy většinou končily fiaskem…
Daniel Řeřicha
Děkuju Mirku, jsem rád, že jsme na stejné vlně a že se článek líbí.
28.07.2022 | Laco
Veľmi zaujímavý článok.
Daniel Řeřicha
Mockrát děkuju, to mě těší.
Sdílet stránku